Dnešek byl můj nejlepší den v Dubaji. Začaly jsme v Muzeu budoucnosti, do kterého jsme se dostaly metrem. Do muzea vedl z metra dlouhý tunel, který v nás vzbudil plno očekávání. Když jsme jím prošly a zaplatily vstupné, vešly jsme už přímo do programu. Tam bylo plno zajímavých věcí.
Nejdříve nám řekli, že celé muzeum se bude odehrávat v roce 2072.
První věc, která mě zaujala, byla ta, že když jsem si oskenovala obličej a vybrala práci v raketě, vytvořil se 3D model mého obličeje ve skafandru. Také mě zaujala místnost s názvem ,,Knihovna“, kde byly v barevných sklenících hologramy různých zvířat a rostlin.
V muzeu se mi líbilo, ale očekávaly jsme od něj víc fantazie. I přes toto menší zklamání jsem byla velice ráda, že jsem se tam šla podívat.
A z našeho dalšího dnešního programu se stal můj nejlepší zážitek. V hotelu nás vyzvedlo auto (jeep) a jely jsme do Šardži, jednoho ze sedmi emirátů v SAE.
V Šardže jsme zastavili v poušti. Řidič vystoupil a odpustil trochu pneumatiky a vyrazili jsme na duny. Věděla jsem, co mě čeká, a hodně jsem se bála. Měli jsme v poušti najet na dunu a autem ji sklouznout. Zprvu jsem se opravdu bála, ale když jsme vyjeli, bylo to úžasné a moc jsem si to užila.
Po dunách jsme dorazili na místo, kde jsem si po přemlouvání Jasima, jednoho z řidičů, sedla do písku. Byl to zážitek, který jsem zažila poprvé a nejspíš naposledy, a byl to opravdu ten nejlepší pocit vůbec. Byla jsem vděčná, že jsem tohle mohla někdy zažít.
Poté, co jsme si užili pouště, vyrazili jsem opět po dunách do kempu do Dubaje, kde jsme si daly večeři a podívaly se na různá představení, ale nejvíc se mi líbila akrobacie s ohněm. Také jsem si nechala henou namalovat něco na ruku a moc se mi to líbilo.
Co na to doprovod? Muzeum budoucnosti je bez problémů přístupné. Od metra vede bezbariérový tunel a jednotlivá patra muzea jsou propojená několika výtahy. Bezbariérové toalety jsou samozřejmostí, speciální výtah (jen vozíček s doprovodem) vede i na vyhlídkovou terasu. Kromě relaxačního koberce je vozíčkářům vše přístupné. Hendikepovaní a jejich doprovod mají vstup do Muzea budoucnosti zdarma, ale je nutné předložit „kartičky“ obou. Už podruhé se nám v SAE stalo, že po Símě chtěli průkazku ZTPP, ale nevadilo, že je jen v češtině. Místo vysvětlování, že v ČR doprovod nemá podobný průkaz, jsme nabídli řadu dalších kartiček, z nichž si vybrali průkazku zdravotní pojišťovny.
Když jsem začala připravovat program na Dubaj, říkala jsem si, že by bylo super dostat se do pouště. Kombinace vozík-džíp-písek mně ale nepřišla vůbec reálná. Pak jsem ale kontaktovala majitele společnosti a zeptala se, jestli by nebylo možné přeci jen absolvovat jízdu pouští. S tím, že vůbec nebudeme vystupovat a budeme se kochat tou nádherou z okýnka. Zareagoval okamžitě, že to nějak zvládneme. Všechno. Nakonec s námi poslal dva průvodce, aby bylo vše bez problému, sám pomáhal vynést vozík na dunu a přesvědčil Símu, aby se nebála sesednout z vozíku do písku. A pak se jí přeochotně a velmi mile věnoval a fotil ji během pozorování západu slunce. V kempu zařídil, abychom dojeli autem až skoro k našim místům. Náš přeochotný řidič, když jsme pochopili, že vozík přes písek nedostaneme do stanu, kde se maluje henou, domluvil s paní malířkou, že přijde za Símou. No, nebylo to jednoduché, ale vše jsme zvládli a ty zážitky stály za to.
Co si budu pamatovat? Z muzea budoucnosti- krásný výhled z budovy na Dubaj, z pouště – stres z dun a pocit sezení v poušti
Přidejte odpověď