Poslední den jsme navštívili Montmartre. Je to část Paříže, která je všude do kopce nebo z kopce a ještě po hodně nerovných kostkách, tedy pro vozíčkáře velmi náročná. Nahoru jsme vyjeli lanovkou.
Na náměstí, když je hezké počasí, které jsme znovu neměli, bývá mnoho malířů, kteří malují mnoha zajímavými technikami.
Měli jsme mnoho cílů a jako první jsme se vydali k Soše muže, který prochází zdí. Cesta byla hoooodně náročná – museli jsme jet po chodníku, který byl uzounký přesně na vozík a vydlážděný byl velkými kameny. Skoro dole uprostřed něj stála lampa. Bohužel byl chodník tak vysoký, že z něj nešlo sjet na silnici. Tak nezbylo než se obrátit a celou vyrazit zpátky nahoru. Naštěstí na boku ta socha už byla vidět.
Pak jsme si před bazilikou Sacre Coeur prohlédli Paříž z výšky a našli cestu i dovnitř kostela.
Cestu dolů z kopce jsme vzdali a na Pigalle ke kabaratu Moulin Rouge sjeli autobusem.
Odtud jsme vyrazili k Invalidovně, kterou jsme si prohlédli z venku. Je to hrobka Napoleona a zároveň vojenské muzeum. Pak jsme šli k mostu Alexandra III., což je jeden z nejhezčích mostů v Paříži – na každé straně jsou zlaté sochy.
Pokračovali jsme přes Malý a Velký palác, tedy muzea umění, do Latinské čtvrti na večeři. Večer je ještě hezčí než ve dne.
Nakonec jsme ještě přejeli až na náměstí Trocadero, kde jsme se kochali osvětlenou Eiffelovkou, zabarvenou do zlaté barvy. Čekali jsme na osmou hodinu, až začne blikat. Bylo nádherné to zažít na vlastní oči.
Odtud jsme ještě jeli ke kostelu svatého Eustacha, kde nás čekala světelná show s koncertem vážné hudby, jejíž součástí byla i Smetanova Vltava. V nádherném prostoru kostela to byl neuvěřitelný zážitek.
Co si budu pamatovat? Zážitek z blikající Eiffelovky.
Co na to doprovod? Montmartre je pro vozíčkáře peklo. Ulice dlážděné starými velkými kameny, vedoucí z kopce a do kopce. Rovina neexistuje. Chodníky jsou plné překážek, silnice jsou úzké, takže se auto vozíku nevyhne.
Vchod do Sacre Coeur je zezadu přes biskupství (vpředu je přesně označen vstup na plánku). Stačí zazvonit, oznámit, že máte vozík a z recepce Vás i nasměrují na výtah. Využili jsme tu také toalety. Vše zdarma.
Vstup do Invalidovny jsme nevyužili, protože hrobka je vozíčkářům nepřístupná a vojenské muzeum nás nelákalo. Pří průchodu ze zadní části je potřeba zvolit cestu kolem nádvoří z pravé strany – vlevo jsou schody. Toalety jsou až v placené části muzea, ale bez problémů nás tam na požádání pustili.
Přidejte odpověď