Náš první den v Barceloně jsme začali po ubytování v hotelu procházkou. Šli jsme širokou ulici s názvem La Rambla.
Všude na okrajích byly různé stánky ať už s jídlem či suvenýry. Během této cesty jsme zabočili na tržnici Mercado de La Boqueria. Zde byly všechny druhy jídla a několik restaurací. My jsme si dali mangový džus a byl moc dobrý.
Dále jsme přišli zpět na ulici La Rambla, po které jsme se vydali k moři. První zastávku jsme udělali u sloupu Kryštofa Kolumba. Poté jsme si prohlédli pobřeží a vydaly se přes most a zpátky. Na mostě jsme se kochali výhledem na moře, na spoustu racků a hlavně na strašně moc plachetnic zaparkovaných v obrovském přístavu.
Když jsme si prošli pobřeží, nasedli jsme na loď, ve které jsme se plavili kolem pobřeží Barcelony. Byl tam nádherný výhled na moře, pobřeží i na kopec Montjuïc.
Náš den jsme zakončili večeři v restauraci Portal de la Pau. Zde jsme si objednali paellu, to je něco jako rizoto, ale za mě určitě lepší.
Tuto restauraci si budu asi pamatovat napořád, protože abych se dostala na toaletu, musela jsem vyjet výtahem do druhého patra. Tento výtah byl jako vyndaný ze strašidelného domu. Za prvé jsem v tom výtahu musela jet sama, to ale bylo to nejmenší. Když se výtah rozjel, jel velmi pomalu, začal jaksi zvláštně praskat a křupat, to se také dalo přežít. Ale když jsem vyjela do druhého poschodí, dveře výtahu nešly otevřít. Tak jsem si říkala, co se děje, a v tu ránu se ve výtahu vypnula světla a byla tam obrovská tma. To jsem se začala už trochu bát. V tu chvíli, kdy se zhasla světla se výtah začal hrozně moc a hrozně hlasitě otřásat. Trvalo to jen asi půl minuty, ale i tak to byl nezapomenutelný zážitek.
Co na to doprovod? Na La Rambla je krásná rovná dlažba, takže Síma si ani nepostěžovala na drncání. Skoro každých sto metrů jsou přechody s nájezdy a semafory, kde zelená svítí překvapivě dlouho.
Stejně tak je bez problémů přístupný přístav. Kočičí hlavy jsou jen vzadu u obchodního domu Maremagnum, ale protínají je pásy rovné dlažby (i když poměrně úzké). Za obchoďákem mě překvapil pruh dlažby přímo určený pro vozíčkáře.
V přístavu jsme neodolali možnosti projížďky lodí. Moc jsme nevěřily, že bude přístupná pro vozíčkáře, ale ubezpečili nás, že to nebude problém. A opravdu. Připravili rampu, po které šlo bez problémů přejet. Je pravda, že nájezd na ni začínal schodem, ale zdatní lodníci přeochotně pomáhali – zvedli vozík a pak jej brzdili strmou cestou na palubu.
Vnitřní část lodi odděluje kovový předěl / ostrý práh, ale páni lodníci automaticky nachystali rampu i přes něj. My ale zůstali venku na přední palubě a užívali si pohled na západ slunce, slaný vítr a občasnou spršku.
Při výstupu páni lodníci předvedli stejnou ochotu. Síma tvrdí, že si nedovede představit nástup s elektrickým vozíkem, ale ti kluci vypadali fakt schopně.
Co si budu pamatovat? Ze začátků určitě strašidelný výtah, ale z Barcelony plavbu lodí.
Přidejte odpověď