Druhý den jsme věnovali Antoninu Gaudímu. Je to nejznámější architekt Barcelony. Působil koncem 19. století a začátkem 20. století.
Jeho nejznámější dílo je chrám Sagrada Familia, kterou jsme také navštívili. Z venku je to nádherný a vysoký chrám. Tento chrám Gaudí navrhl a začal se stavbou a po jeho smrti jeho dílo převzali další architekti. Dodnes není chrám dostavěn. Staví se tedy skoro sto padesát let. Sagrada Familia vypadá úplně jinak než jakýkoliv chrám, který jsem do posud viděla. Venek chrámu je kouzelný, ale vnitřek opravdu nadchne. Všude kolem na stěnách jsou vitráže s mozaikami, které dovnitř pouštějí nádherně obarvené světlo. Gaudí používá přírodní motivy jako například: rostliny, ovoce, ale hlavně škeble. Současný architekt dostavuje chrám a sochy hodně moderně. Nad hlavním vchodem jsou totiž vyobrazeny postavy připomínající postavy ze Star Wars. Vidět tento chrám je opravdu nevšední zážitek.
Odtud jsme jeli do Casa Batlló, což je jeden z domů navržený Gaudím. Je to nevšední dům, protože nic není rovné, všechno má zvláštní tvary, každé patro je jiné. Dokonce i výtah měl na zdech něco podobající se koberci a strop v každém patře měnil barvu. Prostě jak mi teta říká: ,,Gaudí je, jako by přiletěl z Marsu a postavil zde tyto zvláštně krásné budovy.”
Jako poslední jsme se vydali do Parku Güell. Tento park vymyslel Gaudí spolu s podnikatelem Güellem. Prvně chtěli vybudovat moderní město, ve kterém by mohlo bydlet přes šedesát rodin. Nebyl o to však zájem, a tím pádem ani peníze, proto se rozhodli postavit park. Nejzajímavější část parku je určitě velký výhled na Barcelonu, velké sloupy a mnoho mozaik. Je určitě dobré se tam jít podívat.
Na konec dne jsme šli na Mercado de La Boqueria. Tam jsme si dali každý jeden druh tapas, já jsem si dala lososový chlebíček a byl výborný. Poté jsme se ulici La Rambla zastavili v jednom z mnoha stánků s jídlem. Dali jsme si pizzu, moje byla trochu o ničem, ale i tak byla dobrá.
Po večeři jsme navštívili divadlo, ve kterém tančili flamenco. Samozřejmě jsme si prvně zjistili, jestli to divadlo je bezbariérové. Taky že bylo, ale výtah jim jaksi nefungoval. Zkoušeli jsme to i s obsluhou hrozně dlouho, ale nechtělo to jet, tak mě muselo pět pánů v černých oblecích vynést po schodech. A těch schodů tam bylo opravdu hodně a byly celkem prudké, takže to nebylo moc příjemné. Flamenco asi úplně není můj šálek čaje, ale i tak se mi to líbilo.
Co na to doprovod? Vstupenky pro Sagrada Família je určitě nutné koupit předem. ZTP a ZTTP to mají zdarma, stejně tak i doprovod, ale lístky potřebujete na přesný čas. Na místě se musí prokázat dokladem (i vozíčkář), ale stačila průkazka v češtině. Při vstupu (vchod B) se projde poměrně důkladnou bezpečnostní prohlídkou a hned za ní se výtahem vyjede ke vstupu do katedrály (my jsme byli tak zabraní balením a oblékáním věci po kontrole, že jsme ho úspěšně přehlédli). Jinak je vše bez problémů přístupné a jsou tu i toalety pro vozíčkáře.
Casa Batlló: ZTPP platí plné vstupné. Jednotlivá patra jsou propojena výtahem, který nám vždy na požádání ochotně přivolal a otevřel všudypřítomný personál.
Park Guell: Oficiální stránka parku radí, že vozíčkáři mají vstupovat vchodem na adrese Carretera del Carmell 23. A mají pravdu! Autobus staví asi 300 metrů nad ním (předchozí zastávka je stejně daleko, ale cesta vede do kopce). Hned na začátku dostanete mapku s ideálními cestami pro vozíčkáře, ale je nutné počítat s poměrně velkým převýšením. Úplně chybí informace, že na Plazu se dostanete jen přes bránu, kterou pro vás na požádání otevřou. K ní vedou kočičí hlavy v prudkém kopci (jen kousek, pak už je zase většinou beton), ale i tak si to bez doprovodu neumím představit. Zaměstnanci nám ale okamžitě nabízeli pomoc. Dostat se tak dá (při trošce námahy a funění doprovodu) v rámci hlavní části parku všude. Vozíčkářské toalety jsme tu nenašli. Vyjít doporučuju stejným vchodem. My jsme si frajersky řekli, že přece nebudeme zase šplhat zbytečně nahoru, když to spodním vchodem máme jen 600 metrů na autobus. A byla to chyba! “Hang jak sviňa” (pro mimobrněnské: opravdu prudký kopec), drncající dlažba připomínající menší ostré cihly, uzounké hrbolaté chodníky plné překážek. Takže příště tudy určitě ne!
Flamenco s přístupem pro vozíčkáře jsme zvolili v divadle Tablao Flamenco Cordovès na La Rambla. Přestože se prezentují bezbarierovým přístupem, je to hodně stísněný prostor a i nahoře od výtahu do sálu je nutné projet mezi stoly a přes jeden schod. U nás však výtah nefungoval, ale je pravda, že Símu i s vozíkem vynesli pánové do schodů (dlouhých a poměrně prudkých).
Co si budu pamatovat? Že se Barceloně s výtahy nedá moc věřit, ale hlavně Sagrada Familia, protože je to neuvěřitelný chrám.
Přidejte odpověď