Letadlem jsem už letěla několikrát, ale vždycky to byl charterový let a vždycky jsem taky cestovala s tátou, který mě vždycky usazoval na místo a manipuloval se všemi vozítky. Dnes poprvé jsem vyrazila bez něj a byla jsem z toho pěkně nervózní, ale ukázalo se, že je to vlastně pohoda.
V Brně na letišti už na nás byli připraveni (asistenci až na místo v letadle jsme nahlásili už při kupování letenek). Při odbavování kufru k nám přišel pán, který nám vysvětlil, jak vše bude probíhat, potom se objevil ještě další, který nám dal papír, který jsme měli předat asistenci v Londýně (tam ho ale pán udiveně vzal, zmačkal a chystal se odhodit do nejbližšího koše).
Tak, jak to bylo dál:
Osobní kontrola v Brně je malinkatá. Jsou tu dva pásy, na které se odkládají věci a dva rámy, kterými se prochází. Já jsem projela mezi nimi a tam mě přesadili na jejich vozík. Z toho mého sundali vše, co bylo možné, to odložili na pás, projíždějící rentgenem. Mě zkontrolovali jakousi pípající tyčí. Musela jsem si jen vyzout boty.
Potom mi přivezli můj vozík, já přesedla a vyrazili jsme dál.
Jediným problémem bylo, že prostor za rámy je malý, takže jsme tam dost zavazeli ostatním.
Dalším cílem byla pasová kontrola. Ta proběhla v pohodě, jen zábradlí kolem ní je dost úzké, takže je náročnější se před ní vytočit. S větším vozíkem si to nedovedu představit.
Brno je opravdu malinkaté letiště, takže i hala na čekání je prťavá. Záchody jsou v patře, kam se dá vyjet výtahem.
Při nástupu do letadla nás zavolali k jiné bráně než všechny ostatní. Tam už na nás čekali dva hasiči. Najela jsem na plošinu náklaďáku, která mě vyvezla na uzavřenou korbu. Protože jsem z Brna už několikrát letěla, vím, že to při přejezdu k letadlu bude fakt drncat a u musím se držet. Což se potvrdilo i tentokrát.
U letadla se otevřela druhá strana náklaďáků, vysunula se přesně ke vstupu do letadla a já si přesedla na užší vozík, který se vejde do uličky letadla. Je fakt úzkej! Ale aspoň nebyl tak vratkej jako ten v Tunisku. Páni hasiči mě k němu přikurtovali tak pevně, že jsem se fakt nemusela bát, že bych spadla.
No a pak s ním přejeli k naší řadě, přesunuli mě na místo u okna a bylo to.
Takže pohoda.
Co na to doprovod? V Brně na letišti bylo vše perfektně připravené, všichni o cestujícím na vozíku věděli a vše proběhlo bez jakéhokoli stresu.
Co si budu pamatovat? Jak jsem byla z nastupování nervózní tak moc, že jsem po cestě na letiště skoro nemluvila. A jak jsme málem nechali babičku na letišti, ale to už je jiný příběh 🙂
Datum: 17. listopadu 2022.
Přidejte odpověď