Se sestrou a babičkou jsme se rozhodly, že se vydáme do města Rožnov pod Radhoštěm.
Když jsme přijely, vyrazily jsme do Dřevěného městečka. Můžeme zde vidět způsob bydlení na vesnici od poloviny 19. až do poloviny 20. století. Je tu ukázána podoba historického náměstí s dřevěnými domy a kostely, které byly přeneseny z rožnovského náměstí, ale i z většího okolí.
Tady jsme si daly na oběd halušky se zelím, které byly opravdu výborné. Jako zákusek jsme si daly frgály (já jsem měla borůvkový).
Až jsme si prošly městečko, vydaly jsme se na náměstí Rožnova, kde jsme potkali jednoho chlapce, který je také na vozíku, a jeho rodinu. S tímto klukem a jeho maminkou jsem si celkem dlouhou dobu dopisovala mailem a nakonec jsme se potkali. Všichni jsme šli do kavárny, kde jsme si velmi příjemně povídali, a já jsem si dala matcha limonádu.
Dále jsme se s babičkou a sestrou rozhodly jít do Mlýnské doliny. Tady jsme mohly spatřit v pohybu vodní mlýn, pilu a valchu. Také jsme viděly, jak v druhé polovině 17. až v 19. století pracoval kovář, jaký byl rozvoj hospodářství na vesnici, jak se dělaly látky. Také jsme se dozvěděly, jak vypadaly staré dopravní prostředky, a seznámily se zemědělskou technikou. A toto vše nám pověděl moc milý průvodce.
Mlýnská dolina není úplně pro vozíčkáře, protože se tu pohybuje po trávě a terénu, ale dá se to zvládnout.
Moc se mi tento výlet líbil a užila jsem si ho. Zjistila jsem také, že Rožnov je dobře přístupný pro vozíčkáře.
Co na to doprovod? Když jsme přijely na parkoviště kousek od Dřevěného městečka, hned jsme do všimly toalet pro vozíčkáře, které nebyly sice úplně velké, ale zvládnout se to dalo.
Pokladny u Dřevěného městečka mají skvělý nájezd, takže ani tady nebyl problém.
Dřevěné městečko, jak už je samo o sobě jasné, jsou domečky ze dřeva postavené v minulém století, takže jsme tušily, že se do některých z nich nedostaneme, protože zde budou schody. Což se také vyplnilo. Ale do některých byl udělán nájezd, takže do těch jsme se dostaly. Jen občas bylo nutné objet dům dokola, abychom ho našly.
Mlýnská dolina už na tom byla hůře. Jak je uvedeno na jejich stránkách, cesty, kudy se chodí, mají nerovný povrch, a části jsou do většího kopce, který ale s pomocí šel vyjet. Stejně jako u Dřevěného městečka, do některých domů najet šlo, do některých kvůli schodkům nikoli.
Co si budu pamatovat? On ten výlet byl super, ale nebylo tam nic, co bych vyzdvihla nad ostatní. Ale určitě si budu pamatovat, jak se vyráběly různé věci v 19. století.
Přidejte odpověď