Teta se rozhodla, že nastal čas vydat se na Špilberk. Špilberk je hrad v Brně na opravdu velkém kopci.
Tramvaji jsme dojely na zastávku a začalo to.
Přešly jsme silnici, zahnuly za roh a tam se objevil prudký kopec. V tuto chvíli jsem si začala říkat, jestli to teta zvládne, ale poté jsem si uvědomila, že teta zvládne všechno.
Po cestě do kopce byla naše první zastávka u kostela. Obešly jsme si ho a vyrazily dál.
Když jsme byly nahoře, uviděly jsme hrad a jeho obrannou pevnost, a tak jsme se po historické dlažbě vydaly dovnitř.
Prvně jsme se zastavily na místě, odkud je nádherný výhled na Brno. Poté jsme se procházely dál kolem hradu a zahlédly jsme příkop, ve kterém bylo umění. Mně to jako umění moc nepřipadalo, ale nevadí.
Dál jsme po mostě vešly na nádvoří, kde visely zvony, byla tu studna a podium, kde se v létě hrají různá představení. Visí tam dohromady patnáct zvonů a největší váží 220 kg. Studna má hloubku téměř 112 m, takže dosahuje pod úroveň řeky Svratky. Bohužel jsme nemohly jít na výstavu, která se konala vevnitř, protože tam vedlo několik schodů. Tak jsme se znovu podívaly na Brno zvrchu, ale teď z jiné strany, a vydaly se z kopce dolů.
Náš den jsme zakončily zmrzlinou v cukrárně Aida.
Co na to doprovod? Dobýt vrchol Špilberku byla výzva už dlouho, ale až teď jsem k tomu našla odvahu (a dost sil 🙂 ). Vyrazily jsme z Úvozu a cestou zakládaly množství výškových táborů (když jsem Símě oznámila, že mi musí pomáhat – myslela jsem otáčet s koly – řekla, že není problém a začala mě povzbuzovat slovy: “to zvládneš, teto, neboj!”)
I vršek je kvůli historické dlažbě a nerovnému terénu poměrně náročný a dolů směrem k centru jsou to pěkné sešupy. Takže to opravdu chce hodně odhodlání a fyzičku.
Pohodlněji se tam ale dá dostat v létě autobusem č. 80 a s kartičkou ZTP může auto zaparkovat až nahoře u brány.
Co si budu pamatovat? Výhled na Brno a hlavně strach, když jsme jely z konce dolů.
Přidejte odpověď